JAK JSTE ZAŘÍDILI, ŽE STUDENTI ODPOVÍDAJÍ CELOU VĚTOU? MODERNÍ VÝUKOVÉ METODY PROSÁKLY V RÁMCI PRVNÍHO DOBROVOLNICTVÍ DO SPITI.

17 dobrovolníků vyučovalo po 14. dnů děti ze školy Munseling v údolí Spiti. První spolupráce s tamní školou měla ukázat dětem školu hrou. Nicméně i učitele byli překvapení, že děti jsou schopny individuálně prezentovat jejich názory a odpovídat celou větou. Na běžných hodinách tamních učitelů se interakce s dětmi omezuje na pořvávání „Yes mom“. První spolupráci s tamní školu hodnotí naše neziskovka jako velký úspěch. Působení dobrovolníků je vítaná metoda obohacení tamní výuky, školení vedení je velmi schopné a pro budoucí a komplexnější spolupráci máme obrovské množství podmětů. Krásné scenérie tamního údolí si všichni zamilovali a tamní obyvatele se o naše dobrovolníky královsky starali.

V POZNÁNÍ TIBETSKÉ KULTURY SPITI NESMÍ CHYBĚT

Ten, kdo se chce zajímat o tibetskou kulturu, by měl doplnit do svého portfolia taky zkušenost ze Spiti. V porovnání s Ladakhem nebo Mustangem je komunita ve Spiti stále velmi ukotvena v tradicích. Tamní obyvatele nemají tendenci migrovat, protože to prostě nemají ve zvyku. Společnost nebyla v minulosti ovlivněna obchodem a není v současnosti ani příliš ovlivněna státními dotacemi a taky každý který Spiti navštíví může zažít syrový a původní Tibet.

Na druhou stranu je Spiti krajem příležitostí. Jakýkoliv rozvoj, který zde přichází, je spojený s obrovskou ztrátou malebnosti a estetiky a západní pozorovatel se hrozí toho, že malebné vesničky roztroušené v tamních horách mohou být brzy zdecimované stejně jako hlavní město Kaza. Pokud by se nám podařilo postavit ve škole stejně pěkné budovy jako v Mulbekhu bude to pro tamní obyvatele bezpochyby obrovská inspirace, jak žít moderně ale zároveň nepřijít tamní unikátnost. Stejně tak je tomu i s výukovými metodami, drobnými zlepšeními současné školy nebo i porozumění lidem ze západu – prostě pro zlepšení toho jde dělat spoustu a cokoliv co bude provedeno bude mít velký dopad.

VÍCE O TESTOVACÍ SPOLUPRÁCI V TOMTO ČLÁNKU

SÉRIE VIDEÍ OD ŠTEKÁNKA THE UČITELKA Z CELÉHO POBYTU

DO BITÍ TAMNÍCH DĚTÍ JIM NEBUDE MLUVIT

Dobrovolníci si vzali na starost děti od 6. do 10. třídy. Dobrovolníci jim zařídili zábavu díky předmětům Science show, Rodokmen, Státy Evropy, vytváření hudebního coveru, zajímavosti o mapách, cukrářství, pájení čelovky, Jeden svět, Jak Khorama rozluštil Genetický kód a základy psychologie. Cílem bylo dětem představit různé obory. Praktická výuka a škola hrou měla všem představit alternativu k lokálně běžné frontální výuce.

Protože byla naše skupina složená převážně z profesionálních učitelů nebyla nouze a obsáhlé diskuze o tom, jak naše výuka naráží na tamní prostředí a co si myslet o nacpaném dnu místních dětí nebo extrémních nárocích na vědomosti dětí. Licitace dobrovolnické skupiny směřovali k tomu, kde je hranice toho, kdy už máme říct, že některé věci jsou špatně, popřípadě kdy máme zůstat v roli pozorovatele a pouze usilovat o porozumění tamní situaci, abychom ji mohli v dlouhodobé hledisku formovat. Jedinou kritiku, kterou jsme si dovolil v rámci společných setkávání s učiteli byla, že pokud studenti spí pouze šest hodin denně tak to rozhodně nepřispívá k tomu, aby se jim jejich znalosti lépe uložili v jejich hlavách, o čem se nás snažil přesvědčit zakladatel školy Tashi. Studenti mají velmi nacpaný den od 5 rána do 11 večera. Školní vedení nás informovalo, že jednak musí dětem zajištovat program, jinak začnou vymýšlet. Ale taky má vláda extrémní požadavky na znalosti tamních dětí a učitelům nezbývá nic jiného než do dětí lít znalosti dnem i nocí. Na druhou stranu jsme si vůbec netroufli mluvit učitelům do toho, že tamním dětem občas dají pohlavek. Děti jsou dost živelné a nároky na to, jaké vědomosti si mají osvojit, jsou tak extrémní, že si to zápaďáci neumí ani představit a nemohou zaručit k jakým metodám bych se uchýlili, aby dosáhli podobných výsledků.

PUBETRTÁLNÍ TÁBOR HLÁSÍ: „K UČITELŮM BUDU MÍT VĚTŠÍ RESPEKT“

„Já jsem si myslela že po tom, co se vrátím z Himálaje se jenom usadím a budu žít klidný život. Nicméně tato zkušenost mě obrovský nalákala objevovat svět a taky všechno co je spojené se školstvím a výukou“ hodnotí dobrovolnice a učitelka Pavla její pobyt ve Spiti.

Ve skupině dobrovolníků byli tři mámy a jejich pubertální děti. Naše skupina byla na začátku dost nesourodá zvlášť po tom, co se i někteří dospělí přidali do party puberťáků. V jeden moment to vypadalo, že se náš volný čas bude točit pouze kolem vysvětlování, že piča je sprosté slovo a že se to neříká. Nicméně postupem času jsme velkou vzdálenost mezi členy naší skupiny vzali jako příležitost k vzájemné inspiraci a kvalita naší výuky a hledání dlouhodobého smyslu pomoci se všem stala silnějším námětem. Na konci pobytu z táboru matek zaznělo „že je ráda, že se mohla v průběhu pobytu více vzdálit od svých dětí a uvědomit si, že jsou mnohem dospělejší“. Popřípadě z tábora puberťáků, kteří taky v průběhu pobytu také samostatně učili zaznělo, že „doposud jsem učiteli jenom pohrdal. Teď jsem poznal, jak obtížné je někoho něco naučit a budu mít k učitelům větší respekt“.

„Při volejbalovém turnaji mě dojalo, jak pět set dětí skandovalo moje jméno, když jsem měla dát podání. To jsem si nemyslela, že se mi v padesátí letech stane“ popisuje jeden z hlavních dojmů Martina. „Těším se až dojedu domů a všechno mi bude připadat jednoduší – vyjdu schody bez zadýchání a zvládnu myslet bez námahy“ popisuje Štěpánka.

SERII STORIES Z POBYTU LZE NAJÍT NA INSTAGRAMU V TĚCHTO TŘECH VÝBĚRECH

TAMNÍ JSOU MISTŘI DIPLOMACIE, ALE VÍME ŽE NÁM ROZUMÍ

Na konci pobytu nastalo dojemné loučení. Tamní děti říkali a psali vzkazy dobrovolníkům jako „to bylo nejlepších 14 dnů mého života“, „jsi nejlepší učitelka, kterou jsme kdy měli“, „doufám že přijedeš další rok“, „když tady s námi zůstaneš, tak toho můžeš tolik změnit“, „čtrnáct dnů nám přineslo tolik zážitků, že jsem měl pocit jako byste tu byli jeden rok“. Samozřejmě se žádný z dobrovolníků se neubránil slzám.

Některé vzkazy zanechávali smíšené pocity jako „vezměte mě sebou, já ve škole nechci zůstávat, vy jenom cestujete a já zde musím trčet“ popřípadě některé byli super vtipné a to „že nezapomene, jak úžasné pantofle Nike měla učitelka Míša“. Děti, které učila Jana však byli schopni přesně trefit to, jak byla výuka zamýšlena. Do jejich feedbacku napsali, že předmět jeden svět na školách jim dal „schopnost lépe porozumět sobě sama, ale i ostatními spolužákům“. „Předmět je naučil, jak vyjádřit jejich vlastní emoce a jak se o nich bavit se spolužáky“

Za 16 let pomoci v Himálaji víme, že tamní obyvatele jsou mistry v diplomacii, že rádi hostí a že součástí jejich DNA je udělat návštěvu co nejvíce spokojenou. Nicméně ze spektra lichotek, které jsou zcela obecné a jdou říct komukoliv ve stylu „budete mi chybět“ až po zcela konkrétní „teď vím, jak si vyrobit čelovku“ jde vyvodit, že nám děti i učitele rozumí a že je jim jasná naše motivace od obecného pojetí až po nejvíce konkrétní detaily. To že nám takto rozumí je na první pobyt dost dobrý! Přestavuje to velký potenciál pro budoucí spolupráci, protože veškerá pomoc je potřeba založit na pochopení. 

NIKDY NÁS NENAPADLO, ŽE BY SE VE ŠKOLE MOHLA UČIT CUKRAŘINA

V průběhu pobytu se nám taky dařilo vyměňovat zkušenosti s tamní učiteli. Výuka cukrařiny pro ně bylo vzdělávání „out of the box“. V domácnostech jídlo připravují ženy a je to vnímáno jako něco podřadného. To že se příprava jídla učí ve škole včetně naprostých podrobností ohledně všech ingrediencí, dělá z přípravy jídla něco hodnotnějšího. Stejně tak, že jídlo připravují taky kluci může přinášet pozitivní změnu do tamních domácností. Taky bylo super, že si všechny děti mohli vyzkoušet vlastnoručně připravovat jídlo. Je to super kontrast oproti převážně teoretické výuce, kterou dětí běžně mají vysvětlovali učitelé.

„Nikdy jsme neviděli zaznamenávání rodinných vazeb, jak jste to dělali v hodině o rodokmenu“ říkali tamní učitelé. „Taky bylo úžasné, že jsme viděli, jak jde učit pomocí dataprojektoru, nejsme na to zvyklí, ale taky máme ve škole pouze jeden polo-funkční dataprojektor “ doplňují učitelé. Učitelé taky sdíleli, že by ocenili sdílení zkušeností, jak vyučovat menší děti. Tamní učitelé tuší, že s malými dětmi jde dělat výuka mnohem více aktivněji a v exteriéru, ale neví, jak se o dělá prakticky.

JAKÁKOLIV SPOLUPRÁCE BUDE VIDĚT

První testovací spolupráci vnímáme jako velmi úspěšnou. Působení dobrovolníků vnímáme jako nezbytný nástroj pro zpestření výuky tamních dětí. V průběhu našeho pobytu jsme zvládli generovat množství nápadů, pro budoucí spolupráci – ať už velmi blízkou nebo dlouhodobou a vzdálenou. Vymalovat tamní třídy, rozmístit ve škole více odpadkových košů nebo postavit dětské hřiště – jsou nápady, které nepředstavují velké úsilí, zásadní změní trochu neutěšeného prostředí školy.

Obrovská diskuse se rozmohla na téma výuky hokeje nebo lyžování, kterou už má školní vedení nakoukáno z naší podpory školy v Mulbekhu. Nicméně škole by pomohlo mít lepší infrastrukturu pro sporty. 80 % dětí v pobočce školy Munseling je ubytované na internátu a škola jim potřebuje poskytnout po škole jiné vyžití než sezení ve třídě. Nicméně sportoviště pro 500 dětí zároveň je příliš velké sousto a současné dvě školní hřiště umožňují vyžité jenom zlomku tamních dětí.

Větším soustem budoucí spolupráce by mohlo být celkové zvelebení tamních budov. Tepelná izolace a dvojité zasklení by mohla zpříjemnit výuku tamním dětem na podzim a jaře. Dřevěné podklady a doplnění nábytku do tříd a chodby by prostory mohla zpříjemnit. Stejně tak i plastová folie na střechu budovy by mohla zaručit vodě-odolnou střechu za zachování tradičního vzhledu budovy.

Největším soustem budoucí spolupráce je postavení poboček školy na vesnicích pro děti od jeslí do druhé třídy. Ve škole Munseling jsou děti na internátu od čtyřech let. Údolí je velmi rozlehlé, cesty nejsou nejlepší, aby mohla soukromá škola mohla být ekonomické soběstačná musí koncentrovat dostatek dětí na jednom místě. Nicméně v údolí se staví dobrá cesta která by mohla umožnit efektivně provozovat autobus a pro všechny by mohlo být rozumnější provozovat autobus. Na menších všeničících by se mohli postavit školní pobočky pro ty nejemnější děti který by mohli být po škole poslání za rodiči autobusem. Věříme, že takováto vize by západní dárce brala nejvíce a získat dary na ni by nemusel být problém.

To, co je všem jasné, že kombinace to, co chceme a můžeme jako zápaďáci poskytnout a to co škola potřebuje je zcela výjimečná. Tamní škola je schopná vlastního samostatného provozu nicméně je zde spoustu drobností, které školu budou posouvat kupředu když bude západní vítr vát správným směrem.

DĚKUJEME VŠEM, KTEŘÍ PODPOŘILI PRÁZDNINOVÉ DOBROVOLNICTVÍ TENTO ROK

• Mixit – darování svačinek pro všechny dobrovolníky a darování surovin pro výuku cukrářství ve Spiti

• ThunderOptic – darování spektrometru pro výuku science v Mulbekhu

• Kytary.cz – darování digitálního piana Rolland FP10 a klasické akustické kytary pro výuku hudby v Mulbekhu

• Albi – darování deskových her pro výuku psychologie ve Spiti

• Helago – darování modelu lidského těla pro výuku o lidském těle v Ghami

• Beleduc – darování puzzle lidského těla pro výuku o lidském těle v Ghami

• Merkur – darování dvou stavebnic pro výuku Science v Ghami

• Dalibor Krch – darování kreseb pro dobrovolnická trička do Spiti

• Masoprofit – darování nádobí pro výuku MasterChef v Ghami

• Jimmi print – značná sleva na dobrovolnická trička

• Probio – darování surovin na výuku cukrářství ve Spiti

• Štěpánce Cimlové za úžasnou propagaci na sociálních sítích

• Šárce Bejdové za nádherné fotografie z Ghami